Kořeny Správného Postoje
Průmyslový mechanik John Tenhaaf pendluje mezi dvěma závody Magna v michiganském Hollandu a stará se o 2 800 strojů, které se podílejí na výrobě zrcátek: od myček po roboty.
Tvrdí, že týmového ducha, smysl pro spolupráci a disciplínu v něm utužilo dětství s dalšími 12 sourozenci v michiganském městečku Byron Center, vyprávění rodičů o zkušenostech z války a služba v americké armádě.
„Je to mentální postoj,“ říká John, který ve společnosti Magna pracuje již 13 let. „Když mám spravit stroj, nedám si pokoj. Chci jej spravit, jak se patří. Najít správné díly a nepřehodit problém na někoho jiného. Vylepšit stroj. Nečiní mi problém přijímat odpovědnost. Vedu z první linie a ukazuji novým technikům, jak se správně pracuje. Vždy jim dávám příklady a vysvětluji, jak zlepšit situaci.“
Jako seržant americké Národní gardy a týmový koordinátor během 18 měsíců v Iráku opravoval Tenhaaf 67tunové bitevní tanky M1 Abrams během ostrých bojů na frontové linii v Tikrítu a Fallúdži a získal dvě medaile za výsledky a dvě vyznamenání.
John Tenhaaf, a jeho bratr William (nadporučík ve výslužbě)
Jeho vojenská služba začala 10letou aktivní službou v americkém letectvu, kde pracoval na radarových a komunikačních systémech a na elektronických protiopatřeních jako letecký technik.
Tenhaafovy zkušenosti s opravou letadel přišly vhod během jeho 13leté kariéry v Národní gardě, protože tanky M1 jsou vybaveny turbínovým motorem. Během své vojenské dráhy působil i v operaci Noble Eagle, což byla vnitrostátní bezpečnostní iniciativa v reakci na útoky z 11. září 2001.
„Dát se k armádě pro mne byl logický krok,“ vysvětluje otec tří dětí. „Osvojil jsem si disciplínu a předávám ji svým dětem.“
Jako mladý muž si Tenhaaf vybudoval pocit povinnosti vůči vlasti, jelikož poslouchal příběhy svých rodičů z války.
Jeho otec Jan působil jako nadporučík nizozemské královské armády a hrál významnou roli v odbojovém hnutí. Někdy skrýval britské a americké lekce. O jeho aktivitách v podzemí pojednává kniha Twilight Ramblings. Tenhaafova matka Fredricka strávila válku v japonském internačním táboře v Indonésii. Jeho rodiče se potkali, když byl Jan se svou jednotkou poslán do Indonésie, aby ji osvobodil. Rodina se po válce přestěhovala do USA.
Dnes John Tenhaaf uvádí, že se považuje za „holandského Indonésana“, což je menšinová skupina, která často bývá na okraji společnosti.
"Když mám spravit stroj, nedám si pokoj. Chci jej spravit, jak se patří. Najít správné díly a nepřehodit problém na někoho jiného. Vylepšit stroj."
John Tenhaaf
Matka a otec John Tenhaafa na fotografii
John Tenhaaf s rodinou.
„Když jsem vyrůstal, potýkal jsem se s rasismem,“ uvádí. „Po matce jsem zdědil tmavou pokožku a černé vlasy. Vyslechl jsem si spoustu rasistických nadávek. V dnešním světě jsem schopen vcítit se do řady lidí. Pracuji v kulturně rozmanitém prostředí. Navzájem se respektujeme. Rodina je důležitá bez ohledu na to, zda existují pokrevní vazby.“
Ve svém volném čase Tenhaaf podporuje USO a vojenské organizace šířící osvětu o sebevraždách, např. projekt Til Valhalla a hnutí #22ADAY. Lásku pro všechno, „co má motor nebo kola“, předává svému 12letému synu Claytonovi. Pro sedmáka, který rád staví Lego a miluje matematiku a přírodovědu, je návštěva otcova pracoviště svátkem.
„Říkám mu, že roboti jsou budoucnost,“ říká Tenhaaf. „Chci, aby se o nich naučil všechno, co může.“
We want to hear from you
Send us your questions, thoughts and inquiries or engage in the conversation on social media.
Související příběhy
Stay connected
You can stay connected with Magna News and Stories through email alerts sent to your inbox in real time.